Zpět

KOCOVINA

Trpím jak zvíře
co táhne žebřiňák
už aby byl zítřek
aby ten čas nám utek ňák

Spolykal jsem litry jedu
dobrovolně zcela sám
jenomže teď nedojedu
s prázdnou nádrží nikam
A tak dokola přežvykuju
moudra starých pijáků
ale ani jedno nelajkuju
hlava hučí mi jak úl

Trpím jak zvíře
co táhne žebřiňák
už aby byl zítřek
aby ten čas nám utek ňák

Vdechuju plyny a látky
až na pokraj výdechu
že bdělý sny bývaj sladký
to nevím jen z doslechu
Slova z hlavy vykřesávám
a tím se bráním bezmoci
po prvním řádku křičím “Sláva!”
– a to jsem ani neprocit!

Trpím jak zvíře
co táhne žebřiňák
už aby byl zítřek
aby ten čas nám utek ňák

Co odešlo, to se vrací
a pak to zas mizí pryč
Vetkni osud v kostku hrací
a z vnitřku prázdný lahve křič
Co odešlo, to se vrací
a zase to mizí zpět
já za špendlík zavírací
bych bez rozmyslu měnil svět

Trpím jak zvíře
co táhne žebřiňák
už aby byl zítřek
aby ten život utek ňák

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Email nebude zveřejněn.

Share via