Tulácká píseň
Jednou v srpnu navečer
jsem lesní stezkou šel
v korunách vládlo bezvětří
vzduch se jen horkem chvěl
Najednou proti mně jde starej chlap
šedesát let nebo víc
zeptal jsem se ho na cestu
a on jediný moh říct:
„Můžeš jít doprava, doleva,
dopředu či dozadu,
od severu na jih,
od východu k západu.
Vydej se třeba cestou,
která značení nemá,
hlavně ale nechoď,
kudy jsem šel já.
Můžeš si vybrat směr,
kterýms dříve nemoh jít,
navštívit kraj tak suchej,
že se v něm nedá žít.
Zvol si klidně cestu přes most,
co chatrnej se zdá,
nikdy ale nechoď,
kudy jsem šel já.
Vydej se za národem,
co ani nemá vlastní stát,
zajdi mezi zpěváky,
co svý písně nesměj hrát,
dojdi k hranici s plotem,
co se sotva přelízt dá,
ale nezkoušej jít cestou,
kterou jsem šel já.
Zapadni do první knajpy,
na kterou narazíš,
neboj se dál pít z půllitru,
kterým zub si vyrazíš.
Můžeš zvýšit hlas na servírku,
co krátkou sukni má,
neměl bys ale chodit,
kudy jsem šel já.
Můžeš sednout na vlak,
co se k přejezdu řítí,
můžeš řídit tirák,
co závory nehrotí.
Jestli máš v Americe dvojče,
možná unýst boeing smysl má,
ale nemá smysl chodit,
kudy jsem šel já.
Urychluj částice,
až je zbavíš kontroly,
zkus vymyslet porod,
kterej nebolí.
Chyť si Pikachua v realitě,
co je augmentovaná,
ale nezkoušej jít cestou,
kterou jsem šel já.
Až budeš mít v ruce čip,
co tě jednou domů nepustí,
až bude svět plnej cloudu,
ale z nebe déšť se nespustí,
až přijde ta válka,
kde by sis stranu vybrat měl,
potom se klidně vydej cestou,
kterou jsem já šel.“
Podíval jsem se na něj
a nic jsem nechápal
povídám, že bych tu jeho cestu
docela rád znal
A on mi řek chladně
jak když obejmeš zmrzlej kov:
„Jak chceš vyjádřit ticho
za pomoci slov?“
(září/říjen 2016)
Napsat komentář