Polibek zapomnění
Přišla v noci, odešla ráno
a on se zmítal ve vlnách
zametla mu z očních víček hvězdný prach
Probudil se v poledním slunci
a kdyby moh, tak by spal dál
jako dýchající kámen si připadal
A v koupelně rozbitý zrcadlo mu řeklo: „Černý stíny v očích máš!“
Proč je dneska zarostlej vousem
když si včera holil tvář
to se musel zbláznit kalendář
Na chodbě si všim, že Mona Lisa
je šedivá a vrásčitá
šel si zase lehnout, tohle přijmout odmítal
A v kuchyňským dřezu v černý vodě se i ve dne hvězdy odráží
Jak se jenom temnota tříští, když do ní světlo proniká?
Přišla v noci, odešla ráno
svůj podpis tu nechala
při odchodu se jak jizva šklebila
Černou jehlou na oba spánky
vypálila mu znamení
který všechno světlo v tmu promění
A na nočním stolku stála fotka, kterou nikdy předtím neviděl
Jak se jenom temnota tříští, když do ní světlo proniká?
(2017)
- Štítky:
- deprese ,
- Dotančeno ,
- nelineární čas ,
- noční můra
Hustý příspěvek, temný. Už se těším na další příspěvek, snad i nějaký veselý. 🙂